Hafikov

V Pětipsech žil kdysi jeden sedlák.Byl to morous a bručoun.Zvířátkům na svém statku nedopřál slušného živobytí.Každého zrnka mu bylo líto.A tak nežli pořádně plný žaludek,znala zvířátka častěji zlá slova a občas i šlehnutí bičem.Jen kocour byl sedlákův mazánek.Neboť chytal ve stodole myši. Každý večer,když sedlák ulehl na kutě,sešla se zvířátka u maštale..Vzájemně si zde stýskala na krušné časy.,,Takhle to nejde dál !“pravila malá vlaštovka,která měla své hnízdo nad vchodem maštale.,,Každý večer tu pláčete a stěžujete si na svůj osud,ale nic s tím neděláte.Proč odtud neodejdete za lepším žitím?“ zeptala se.Pejsek smutně štěkl,,haf,lehce se ti to vlaštovko radí.Máš svoji volnost.Létáš si kam se ti zlíbí.A potravu najdeš téměř všade.Ale co já?Mám snad v lesíku chytat zajíce?Nebo snad na remízku koroptve?Ne!To po mě nechtěj!Kam bych také hlavu složil?V létě se vyspím třeba v křoví.Ale co až napadne sníh a bude mráz?Já nemohu odletět za sluníčkem na jih.“řekl smutně pejsek Brok a tlapkou si utřel velikou slzu.Vlaštovka ale opět začala švitořit,,zaslechla jsem od svých kamarádek o Karkulákovi který žije nad Vinařovem v lese.Když půjdete cestou na Kadaň a u spálené hospody se dáte do lesů směrem ke Zvoníčkovu,tak musíte chaloupku ve které Karkulák bydlí najít.Jistě vás nevyžene,když si i lesní zvířátka povídají jaký je to dobrák.“

Zvířátka se začala radit, až se nakonec shodla,že zítra ihned po klekání opustí toto nehostinné stavení.Druhý den večer vyšli naši malí tuláčci v čele pes Brok.Za ním koník,kráva,ovečky a hejno hus,kačen a slepic.Pouze kocour Mourek se převalil na zápraží a myslel si.,,Jděte si hlupáci-alespoň budu mít celé stavení pro sebe.

Zvířátka šla dlouho.V malých hlavičkách je stále strašila obava.Copak nás asi čeká?Nevyžene nás Karkulák do tmy?Až téměř nad ránem dorazili malí tuláčci k chaloupce kde žil Karkulák.S obavou zabouchali na dřevěné okenice.Nejprve se v domě rozsvítilo světlo svíčky a poté se  objevil Karkulák ve dveřích.Pes Brok s obavou v hlase řekl proč přicházejí a poprosil Karkuláka o pomoc.Předchozí obavy se ukázaly zbytečné.Karkulák zvířátka mile uvítal.Pejskovi naložil misku dobrot.Koníka vyhřebelcoval a dal mu do džberu oves a do kbelíku čistou vodu.Kačenám, husám a slepicím nasypal zrní.Krávě a ovečkám donesl voňavé seno.Když zvířátka napojil a nakrmil,tak pravil.,,Zůstaňte tu tak dlouho jak jen sami budete chtít.Rád se o vás postarám,Ale teď je načase si odpočinout.Cesta sem do kopců byla daleká.Zvířátka se konečně šťastně uložila k spánku.

Zato ráno ve statku zlého sedláka létaly hartusením hromy a blesky.Sedlák popadl bič a šel uprchlíky hledat.Kousek za hřbitovem potkal starou žebračku z Vidolic.To ona mu pověděla o podivné skupince zvířátek,která šla včerejšího večera do kopců určitě ke Karkulákovi.Sedlák se vztekal ještě víc.Vztekem brunátný pelášil směrem,kterým ho žebračka poslala.Před polednem již bouchal a kopal do dveří Karkulákovi chaloupky.,,Okamžitě mi vrať moje zvířata ty zloději!“řval sedlák.

,,Ale já ti nic neukradl!“právem se hájil Karkulák.To sedláka dopálilo a začal se na Karuláka sápat.

Karkulák uskočil a zapískal tak silně,až ucha zaléhala.V malém okamžiku vyběhl z lesa statný jelen.Zlého sedláka nabral na mohutné paroží a šup s ním do  močůvky.

K večeru se vracel sedlák do vsi bez zvířátek,ale zato doprovázen nepředstavitelným zápachem.Všichni ve vsi mu tuto potupu přáli.A dlouho se o tom povídalo v celém Pětipeském okolí.

A zvířátka?Ta žila spokojeně u Karkuláka a jestli nezemřela žijí tam spokojeně dodnes.