Zajíci od tří dubů
25. 12. 2009
Zajíci od tří dubů:
Na konci vesnice v polích směrem na Libědice se nachází remízek,kterému se léta říká u tří dubů.V úpatí nejvyššího dubu je veliká nora.V noře žije již delší čas zajíc Vilda se svojí zaječí rodinkou. .Zajíc s dětmi rád posedával u krmelce,který zde od nepaměti myslivci doplňují senem pro srnky .Dlouhý čas zde nachází svoji potravu zvířátka z polí a lesíka rozléhajícího se podél Liboce.Všichni tu žili v poklidu,až do chvíle,kdy se ke třem dubům nastěhoval divoký králík Rudla.
Rudla dělal na remízku hrozný hluk a nepořádek. ,,Vildo,jdi tomu křiklounovi domluvit!Takhle to dál nejde!!zlobila se zaječí maminka Emilka.,,Ale,mamko až se Rudla usadí bude na remízku opět klid.“mávl packou Vilda.
Ale Rudla se ne a ne usadit.Ba naopak.Den po dni byl v okolí jeho nory větší nepořádek.Zaječice Emilka pravidelně poklízela celý remízek,ale hulvát Rudla jí nikdy ani nepoděkoval.Jednoho podzimního večera si Emilka postěžovala srnce Poldince,,Ach holka,jsem již celá nešťastná z takového souseda.Celá léta tu žijeme,ale zítra se postěhujeme někam,kde budeme mít větší klid.“Poldinka smutně pokývala hlavou,ale pomoci s hlučným nepořádníkem Emilce neuměla.
Ráno když se slunce vyhouplo nad Libědice sbalil Vilík svoji rodinu a smutně opustili svůj milovaný domov.Emilka si utírala pacičkou slzy z čumáčku a smutně pravila,,škoda našeho krásného domova na remízku.“Celá zaječí rodina se vydala blíž potoku Liboci.Kousek od potoka uviděl Vilík v úpatí starého stromu opuštěnou noru.,,Tady se usadíme!A ty už neplač Emilko!Možná se Rudla napraví a mi se zase domů vrátíme zpět.“Potom se otočil na své děti.,,Zoubku,Fousku i ty Anitko,doneste suché listí upravíme si domeček.Zajíčci se rozběhli po okolí a ve chvilce donesli listí i suchý mech.Emilka upravila noru a musela usoudit,že tento příbytek také není ošklivý.
Večer za naší zaječí rodinkou přišla srna Poldinka.,,Dejte si pozor na děti!Na skalkách jsem zahlédla lišáka.
Emilka začala bědovat,,Ach doma u tří dubů jsme měli výhled široko daleko.Lišáka bychom zahlédli už z dálky.Ale tady?Tady může číhat za každým stromem nebo keřem.Co budeme dělat?“
,,Mámo,snad nebude hned tak zle.Chlácholil Emilku Vilík.Děti jsou již velké dají na sebe pozor,“
Zatím u remízku dováděl Rudla jako divoch.,,Celý remízek je můj.můj!Seno z krmelce je moje!Nikomu nic nedám!křičel jako praštěný.A ve své hladovosti začal cpát seno do nory,kde žil ještě do dnešního rána Vilda s rodinou.
Večer si přišlo stádo srnek k remízku pro svoji pravidelnou porci sena,ale krmelec byl prázdný.To se již na Rudlu rozhněval i Srnec Láďa.,,Tohle je nehorázná drzost!“zlobil se a kopýtkem zlostně klepal na krmelec.
Rudla vylezl ze své nory a drze houkl.,,Já jsem pánem na remízku!A co je na mém pozemku-patří jenom mě!A vy mi táhněte z očí!“
Srnec Láďa měl v ten okamžik v očích hromy a blesky.Zlostí se mu rozšířili nozdry.,,Takhle semnou nebude mluvit žádný přivandrovalý králík!Láďa se rozběhl směrem k Rudlovi,ale kde tomu byl konec?Zmizel ve své noře nežli by jsi fouskem mrskl.
Srnec nadával,zlostí dupal,ale Rudla se mu z nory pouze smál.
,,Takhle to vážně nejde dál!Musíme toho lumpa odtud vystrnadit!A to dřív než začne padat sníh!“
Na druhý den svolal srnec Láďa všechny srny a zajíce z celého okolí na pole k Liboci.Poldinka doběhla pro Vildu s Emilkou.A tak mohlo na poli začít velké rokování. Co udělat s Rudlou?
Vilík se chvilku drbal za uchem a potom nadskočil ,,Jupíí.že jsem na to nepřišel dřív.Sežeňte co největší porci spadaných jablek,z polí mrkev a zelí.Doneste to ke krmelci.Rudla je starý hladovec, a tak si jistě nacpe bříško k prasknutí.No a já ho potom vyzvu na závod v běhu.Kdo vyhraje zůstane u tří dubů.“zasmál se šibalsky Vilda.
Druhý den ráno,když se Rudla vypotácel ze své nory musel si tlapičkou dvakrát protřít oči,zda se mu nezdá krásný sen.U krmelce ležela hromada mrkví,jablek,zelí i hrušek.Rudla si poskočil,,To je nádhera!Mám tu hostinu jako král.“ A hned začal ochutnávat.
Mňam,mňam mlaskal,když chroupal mrkev.,,Ještě musím ochutnat tohle jablíčko a támhle to zelíčko.I hrušky se na mě jen směji.“říkal si nahlas Rudla..A cpal se přitom tak,že měl za chvilku bříško jako meloun.
V tom za sebou zaslechl hlas.,,Vida,vida cpaní ti jde jako nic,ale co běháni?To již nezvládneš,viď?“zeptal se Vilda.
Rudla prskl na Vildu,,To není pravda!Jsem ten nejrychlejší králík na světě.I tebe předběhnu jako nic:“
,,Neříkej!“zasmál se Vilda,,To se musí vyzkoušet,zda se pouze nechvástáš.Kdo bude první u Liboce,ten vyhraje.A ten kdo prohraje se již nikdy na remízku neukáže..Platí?“navrhl Vilda.
,,Tak jo.“souhlasil Rudla.,,Ale nepoběžíme k Liboci.Chci běžet na skalky.“
,,Ale-na skalkách je lišák.“pravil Vilda s obavou v hlase.
,,Cha,cha,cha-no jasně ustrašený zajíc.Bojíš se,že prohraješ?Tak si táhni a nechtěj závodit,když máš bobky v kalhotách!“ řekl rozmrzele Rudla.
Co měl chudák Vilda dělat.Musel ač nerad přistoupit na Rudlovu bláznivou podmínku.
A tak za chvilku oba ušáci pelášili směrem ke skalkám.
Od Liboce je pozoroval srnec Láďa a Emilka se stádem srnek.,,Kam běží?“lekla se Emilka:I srnec Láďa znejistěl,když si uvědomil jakým směrem ušáci peláší.
Najednou se Vilda zastavil jako bleskem zasažený.Nedaleko před ním se mlsně olizoval lišák.,,Rudlo,Vrať se!Honem utíkej pryč!“zoufale volal Vilda.Ale Rudla neposlechl a běžel přímo proti lišákovi.Na poslední chvíli ho Rudla zpozoroval.Udělal otočku a snažil se utéci pryč.Lišák byl ale rychlejší.Vilda byl zoufalí,ale nemohl nijak zabránit tomu,aby lišák Rudlu nechytil.Všem bylo líto,že to vše takhle nešťastně dopadlo
Ještě téhož dne se Vilík s rodinou nastěhovali zpět do svého původního domova u tří dubů.
Každý večer sedávali zajíčci u krmelce spolu se stádem srnek.A nejednou zavzpomínali na divokého králíka Rudlu…
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
