Zimní čas
10. 2. 2010
Paní Zima roztrhla svoji sněžnou peřinu a zasypala celý lesík. V chaloupce skřítka Mecháčka bylo teploučko a útulno.Mecháček pochrupával ve své postýlce přikrytý pruhovanou peřinou.
Najednou jej ze spánku probudilo silné bouchání na dveře.Mecháček rozespale vylezl z teplíčka postýlky a šel ke dveřím zjistit, kdo jde v tom zimním nečase na návštěvu.
Za dveřmi stál skřítek Kaštánek,,rychle se prosím oblékni a pojď mi pomoci. Metelice mi rozbila chaloupku.“naříkal žalostně Kaštánek.
Mecháček na nic nečekal.Než by vrána okem mrkla byl oblečený a připravený pomoci kamarádovi.Oba dva se za chvilku prodírali vysokou vrstvou studeného sněhu.
Když došli až pod staré kaštany u Aronovic chaloupky mohli oba spatřit to boží dopuštění.
Střecha Kaštánkovi malé chaloupky nevydržela nápor těžkého sněhu a část se úplně propadla.
,,Ach né! Tohle né! Zaúpěl nešťastně Kaštánek. Než jsem došel k tobě,tak mi sníh zničil chaloupku úplně.Bědoval Kaštánek a v očích se mu objevili slzavé potůčky.Kde teď budu bydlet? Naříkal usedavě.
Neplač Kaštánku,bydlet budeš u mě.Na jaře spolu chaloupku opravíme.Pronesl pevným hlasem Mecháček.
Zatím co Kaštánek stále lamentoval nad poničenou chaloupkou,spěchal skřítek Mecháček sehnat pomoc.Namířil si to rovnou pod starý Topol, kde v noře bydlel zajíc Kulda.
Kuldo,Kaštánkovi metelice a sníh poničila chaloupku.volal Mecháček.
Fjůů-odfoukl Kulda.To se musí honem něco udělat.Jdi zatím zpět za Kaštánkem a já oběhnu les a svolám kamarády na pomoc.Během malé chviličky bylo u zničené chaloupky živo.Skřítkové Olšinek s Mecháčkem odhrabávali sníh,aby se dopracovali pro Kaštánkovi věci do chaloupky.Vrána Dorka a Žofka zobákem vytahovaly peřinu,postýlku a zkrátka vše co šlo zachránit a co bude Kaštánek potřebovat.Zajíci Kulda a Ťulda začali zachraňovat zásoby ze spíže.Veverky Zrzka a Agáta uvařily konvici čaje ze sušeného jahodového listí, všem pracantům na zahřátí.
Když se začalo smrákat stáli všichni pomocníci u Mecháčkovi chaloupky.Kaštánek měl stále očka červená od pláče a roztřeseným hláskem děkoval všem za pomoc.
Zajíc Kulda mávl tlapkou a odfrkl,,Nikdy nevíme kdy kdo z nás bude v nesnázích a taková pomoc je u kamarádů normální.“Potom se otočil na ostatní.,,A teď všichni honem domů!“
Mecháček poplácal Kaštánka po rameni.,,Tak pojď přeci dál.Alespoň mi tu nebude smutno.Já mám tu postýlku s pruhovanou peřinkou .A tvojí postýlku s puntíkatou peřinkou postavil Kulda pod okno.
Oba kamarádi se najedli a za chvíli již oddychovali ve svých postýlkách.Pouze Kaštánek si před usnutím pomyslel.Je moc dobře,že mám kamarády.Sám bych dozajista venku zmrznul.
A než začal strýček sýček houkat svoji noční ukolébavku,tak oba spokojeně spali.A ani jeden netušil že venku paní zima začala párat další sněžnou peřinu
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
